Rod Chocholů

Původ

Předpokládá se, že „chochol“ je spojován s dávným obyčejem záporožských kozáků holit si hlavy tak, že na zátylku zbývá poslední svazek vlasů. Jedná se o dědictví známého prabulharského účesu označovaného čembas, který byl v dávném Bulharsku masově užíván většinou dospělého mužského obyvatelstva až do doby konce Obrození. Tento vlasový zátylek je cizí Slovanům, Turkitům a jejich předchůdcům – Hunům.

Tento účes je charakteristický pro indické brahmány a východní íránské obyvatelstvo, částí z nich jsou i dnešní Bulhaři. Někteří ukrajinští nacionalisté jsou oblouzněni oficiální chybnou teorií o turkitském původu dávných Bulharů se pokoušení vydávat „chochol“ za výraz turkitského původu znamenající „syn nebes“. Etymologie výrazu „chochol“ se dá nalézt v základě knižního starobulharského jazyka, který si uchoval mnoho slov z íránského jazyka i v jazyce soudobých Bulharů. Mnoho z těchto slov se uchovalo i u dnešního slovanského obyvatelstva, silně íránštinou ovlivněného v severní části pobřeží při Černém moři, nejvíce u Záporožců a donských kozáků. V jejich tradici, jazyce i kultuře jsou uchovávány mnohé íránské stopy ještě z dob Starého Velkého Bulharska a následující zpola bulharské Chazarské říše (až do dob Kyjevské Rusi). Jednou z těchto stop může být i označení „chochol“.

Za tímto účelem použijeme jeden starobulharský rukopisný dokument ze 13. století (Apokryfní modlitby ze Sborníku popa Vasila Dragona, viz. Emil Georgie, Literatura druhého bulharského státu – literatura 13. století, Vydavatelství BAV, Sofia, 1977, str. 281). V „Modlitbě při uštknutí zmijí“ se říká, že „v jednom měchu se nachází zlo veliké – jedna zmije“, nazvaná З’МНIА  ХЬХЛАТА (zmije chocholatá – v žádném případě nejde o živočišný druh - pozn. překladatele). Co znamená tento výraz? Jak je vidět jedná se o příponu dle rodu a jednotného čísla ke slovu zmije. V případě slova mužského rodu jednotného čísla tím výrazem bude "хъхол/chachol".

Výše uvedená srovnávací jazyková analýza podporuje předpoklad, že slovo ХЪХЛАТА/chocholatá ze starobulharštiny ve výrazu zmije chocholatá, může znamenat „ohebná, vijící se, plazící se, had“.

Obr. 1 - Hlava střižená do čembasu (v jazyce hindu „sikha“) vyobrazení z neolitického sídliště Nevali Kori, dnešní východní Turecko.

Na závěr můžeme uzavřít, že starobulharské slovo chachol/chochol znamená „hbitý, vyjící se had“. V tomto obsahu to plně odpovídá formě vlasového příčesku, nebo chocholu/čembasu.

Podobné účesy jsou vyobrazeny i na nálezech z Kréty a dalších míst z Mínojského období.

Ke jménu Chochol lze uvést i další jméno, tentokráte z oblasti Ruska. Azbuka totiž nezná hlásku „h,H“, takže uvádím jméno …
„Nikolaj Vasiljevič Gogol, rusky Николай Васильевич Гоголь, ukrajinsky Микола Васильович Гоголь, Mykola Vasyľjovyč Hohoľ (20. března ^jul./ 1. dubna 1809 ^greg., Soročynce, dnes Velyki Soročinci, Povltavská oblast - 21. února ^jul./ 4. března 1852 ^greg., Moskva) byl ruský dramatik a prozaik, který pocházel z vesnice ležící na území dnešní Ukrajiny představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován.“

Vznik příjmení Chochole lze odvodit od dnešního slovesného vzoru “hrad“:

1. pád - chochol

2. pád - chocholu

3. pád - chocholu

4. pád - chochol

5. pád - chochole

6. pád - chocholu

7. pád - chocholem

Pravopis

Dnes si lze vybrat písemnou formu z několika fontů, vytisknout text, tedy i příjmení na tiskárně (Chochole, Chochole, Chochole, Chochole, Chochole, …), ale vždy tomu tak nebylo …

Pokud půjdeme po cestě pravopisu zpátky, před malými tiskárnami byly psací stroje ,, které zaznamenaly text zřetelně, ovšem i tady se objevily tak zvané přeslechy, což se u příjmení Chochole stávalo - spíše jsem zaznamenal jméno Chochola.

A před tímto obdobím nastupuje již pouze písmo, psané ručně. Pokud byl na školách učený krasopis (19. a 20. století)

Mužský rod: Chochole 17. - 18. století

Ženský rod: Chocholová 17. - 18. století I. , Chocholová 17.-18. stoleptí II.

lidé pověření zápisem do úředních knih byli šikovní a dohledat podklady v matrikách není problém, spíše radost.

S dobou ještě starší se pojí ale problém, čímž je staročeština a její písmo, případně zápis jiným jazykem (latinou, kurentem, švabechem)

Ti, co zapisovali se opírali:

svůj sluch
své vzdělání z pravopisu
možnost poznatků psaného slova z okolí
a v neposlední řadě o pečlivost a zodpovědnost za to, co napíší.

Uvádím i jméno v azbuce (z diplomu) Chochole v azbuce I.

Začátek rodokmenu

První zmínku s příjmením Chochole jsem našel v matrikách ve spojení s funkcí - jako kmotr, svědek.

Ne všechny údaje jsou 100% pravdivé a úplné. K těm důvodům patří například:

nečitelnost ručně psaných záznamů – jiný pravopis, jiná písmena, pečlivost pisatele

pro úplnost uvádím např. název obce Chyšky (z Chyšek): Chyšky I. Chyšky II. Chyšky III.

neúplnost záznamů (zpočátku se údajů uvádělo málo)
nedohledatelnost přesného datumu (čísel)
psalo se inkoustem, který se rád otiskl na protilehlou stranu a který byl náchylný na vlhkost, kdy se rozpíjel
neznalost názvu měsíců (často napíše kronikář měsíc a pod něj píše už jenom datumy, pokud se zapisovatel změní, neuvede třeba další měsíc apod.).
Nesouhlasí ani délka života – v úmrtní listině uvede pisatel, že dotyčný zemřel v 80 letech, ale pokud dohledáte zprávu o narození, měl by být věk jiný, … nebo možná šlo o někoho jiného, např. strýce apod..

Prvními doloženými osobami s příjmením C h o c h o l e jsou:

Vít Chochole z Branšovic jako kmotr v matrice Milevské z let 1629 – 1665; rok 1630

nebo Dorota Chocholova

Další osobou je Jan Chochole z Petrovic, matrika Kovářov, 1650 – 1685, rok 168x.

Historické mapy z kraje Chyšeckého a Prahy (Müllerovy mapy)

Sestavování rodokmenu začalo „od konce“, kdy jsem znal narození dědy i babičky a hlavně, díky silně katolickému obyvatelstvu v oblasti Chyšek a Milevska, byly matriky již ve státním archivu, v tomto případě v Třeboni, kde je většina matrik a dokladů DIGITALIZOVANÁ, takže „zkoumání“ mohlo probíhat z „obýváku“.

Přesto se pokusím uvést rodokmen od možného začátku zaznamenávání v církevních – římsko-katolických matrikách od doby nejstarší: datum narození, datum sňatku a datum úmrtí.

... a pak už snad je doložený postupný rodokmen rodu C H O C H O L E

a) Jan Chochole

Datum ani místo narození nelze dohledat;
svatbu jsem nedohledal;
s manželkou Julianou měli děti: Daniela 1. 9. 1652, Annu 10. 5. 1654, Jakuba x. 8. 1656, Matrina 17. 7. 1658 a Woršilu 19. 10. 1659.
Jan Juliana

aa) Daniel Chochole

Daniel_I
- narodil se ve vsi Ratibořec 31. 10. 1652
Daniel_II

20. Novembris 1681

Potvrzen jest v stav sv. manželství Daniel Chochole s Lidmilou Biskovou, družba byl Václav Růžička a Martin Sláma, družička Dorota dcera nebožtíka Koczela vchyského (konšela z Chyšek)

Q.J. Černohorský (farář)

16. Novembris 1686

Potvrzen jest v stav manželství Daniel Chochole z Chyšek s Lidmilou dcerou nebožtíka Mikuláše Bižka z Chyšek v přítomnosti Václava Růžičky z Růžený, Martina Slámy, sládka chyšeckého a Doroty dcery nebožtíka Václava Pekaře z Chyšek.

---

Poznámka

Svatba mohla být z nějakého důvodu zrušena (to se v těch dobách někdy stávalo) a proto se snoubenci po pěti letech vzali znovu - pomohlo by dohledání jejich potomků, kdy se narodili, zda by se z toho něco nedalo vyčíst.

Stručně - původní snatěk byl shledán neplatným. Nový sňatek se se uzavřel s proinutím překážky v podobě příbuzenectví. Nedošlo tedy k tomu, že by u prvního sňatku byla obnovena jeho platnost. Katolík v dané době nemohl uzavírat dvakrát sňatek. V případě církevního sňatku se jedná o nezrušitelnou svátost. Jediný způsob jak "zrušit" manželství by mělo být to, že se "nějak" prokáže, že manželství bylo od začátku neplatné.

Měli děti: asi dvojčata Vojtěcha a Jiřího 10.4.1687, Jana 10.3.1689, Pavla 24.5.1691 a Františka 10.3.1707 - 21.1.1709.

aac) Jan Chochole

Jan I. se narodil 10.3.1689 v Petrovicích.

Svatbu jsem nedohledal.

S manželkou Marií měl syny Matěje 1730, Martina (oženil se s Dorotou Křížovou 1763; zemřel v roce 1779) a Vojtěcha (oženil se Veronikou Dvořákovou 1755).

Jan III. — Jan (Joannes Chohole) zemřel v Rohozově 3.10.1770.

Jan IV. — Dohledal jsem matriční zápis o úmrtí jeho ženy Marie, která zemřela 29.8. 1796 ve věku 82 let v Rohozově č. 2.

aaca) Matěj Chochole

Matej I - narodil se asi ve vsi Ratibořec/Ratiboř v roce 1730 – nelze dohledat;

Matej II. — oženil se s Anežkou (Agete) Číčařovou z Rohozova v roce 25.2.1750 v Chyškách.

S manželkou Agnes měl děti: Jakuba - 28.7.1751, Kateřinu – 23.8.1753, Matěje – 22.2.1756, Václava 26.7.1757, Františka Xavera – 26.1.1759, Anežku – 26.12.1762, Františka – 6.9.1764, Marii – 9.1.1766 a Rosalii – 22.8.1768.

Matej III. — Zemřel 9.3.1772 ve věku 42 let.

Matej IV — Zemřela roku 19.x.1800 ve věku 72 let.

aacaa) Jakub Chochole

Jakub I. - narodil se v Rohozově č. 2 dne 28.7.1751.

Jakub II. — Oženil se 31.1.1780 v Chyškách s Annou Zemanovou z Rohozova.

Jakub III. — S manželkou Annou měl děti:

Jakuba – 24.4.1782

Jana – 28.5.1785

Marianu – 14.7.1787

Kateřinu – 28.5.1790

Josefku – 14.2.1792

Františka – 8.1.1796

Prokopa – 4.7.1798

Josefa – 22.7.1801

Annu – 16.2.1804

Zajímavost: Jakub byl SVOBODNÍK

Držitel svobodství v Čechách roku 1789 - Táborský kraj

O „vyšším postavení“ k okolí je v dokladech uvedeno, že byli určití zemědělci „ ve starých vyprávěních či knihách narazili na termín vymezující status sedláka coby (královského) svobodníka … že se jedná o feudálně raritního, osobně i majetkově svobodného člověka, vyskytujícího se převážně v jižních Čechách“; „Svobodničtí starší

Potřeba lépe a účinněji spravovat záležitosti svobodníků fiskálním úřadem v Praze dala vzniknout roku 1656 úřadu svobodnického staršího1) (dle listiny KSv 2 fol. E2, nejspíš z podnětu rektifikace z r. 1650). Původně šlo o volenou, k příslušné úřední činnosti způsobilou osobu z řad svobodníků, která byla vázána na určitou geografickou oblast danou svým bydlištěm. Později (pravděpodobně instrukcí z roku 1702) dochází ke stanovení tzv. svobodnických čtvrtí, ve kterých má konkrétní úřad svou působnost. Čtvrtě vznikají zejména v krajích s vyšší hustotou svobodníků (například v táborském existují tři), kraje s nižší hustotou jsou samy o sobě čtvrtí, případně ani svobodnického staršího nemají. Zpočátku se čtvrti jmenují po jednotlivých starších, například Jana Ignáce Kletečky čtvrť I., a následně je i příslušným starším svěřeno úřední pečetidlo (1787) s císařským orlem a s českým znakem ve středu, s opisem: „Sigillum prefecti libertinorum districti … quad …“. Později se ale spíše ustálí samotné číselné označení čtvrtě s uvedením příslušného kraje.“