Kronika rodu Chocholů

Nejstarší doklady k rodokmenu lze dohledat matrikách, kde jsou písemně doloženy všechny níže uvedené úryvky textů. Matriky jsou vedeny s údaji:

římsko-katolická (řk)
obec, kde byla matrika vedena; většinou jsou uvedeny údaje postupně pro celou oblast, ale jsou i matriky, kdy jako první jsou uváděny údaje největší obce a následně jsou uvedeny údaje obcí ostatních
roky, kdy byla matrika vedena; některé matriky mají všechny části: N – narození, O – oddávání novomanželů a Z – zemřelí; jiná matriky jsou vedeny odděleně
některé matriky mají na konci rejstřík či jsou pouze matriky s indexem
většina textu je ve staročeštině.

Větev první …

První údaj o rodu Chochole jsem našel o Wítu Chochole z 6.1.1629 [řk;Milevsko;1629-1665;4;NO] – jako kmotra; za manželku měl Evu Drozdovou;

obce Branšovice.

Větev druhá …

Další matrikou, ze které jsou uvedeny úryvky, je z obce Kovářov. Kde je u narozeného dítěte uveden otec: Jan Chochole

a jeho manželka Juliana z Petrovic [řk;Kovářov;1650-1685;15;NO] z obce Ratibořec

Výsledek …

Wítův vnuk Jan se narodil v roce 1669 … Janův vnuk se narodil v roce 1689

oba mohli mít syna Jana, ale pouze Wítův vnuk mohl být otcem Jana, který se oženil v roce 1713

Jan, syn Janův se oženil v roce 1713, v rodokmenu tedy pokračuji ve Wítově větvi …..

Jiří František Doudlebský z Doudleb na Škvořeticích a Cerhovicích vydává zachovací list svému bývalému poddanému Václavu Chocholemu, synu Víta Chocholeho a jeho manželky Evy Drozdové.

Měl syna Václava, který obdržel:

Regest:
Mikuláš starší Bechyně z Lažan na Vlkšicích a Bytízu propouštít z poddanství Václava Chocholeho, syna Víta Chocholeho.

Václav se oženil s Kateřinou Kovářovou

Regest:
Johannes Wenceslaus Klimeš, farář u P. Marie před Týnem na Starém Městě pražském, vydává oddací list Václava Chocholeho a Kateřiny Kovářové.

a mají spolu syny: Václava 26.10.1660 – pokřtěného v Milevsku, Annu 15.3.1665 [řk;Milevsko;1658-1692;20;NOZ] ,Matěje 24.2.1667 – pokřtěného v Počepicích a Jana 12.5.1669, pokřtěného v kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském.

Václav [řk;Milevsko;1629-1665;140;NO]:

Annu a Matěje jsem nenalezl;

Jan [řk;Praha II – Nové Město, kostel sv. Štěpána ŠT N3;1664-1690;192;N]

Jan Chochole narozený – se oženil s Marií 7.9.1713 [řk;Petrovice-PB 01a;1709-1746;209;NOZ].

Potvrzen jest k stavu sho. manželstva mládenec Jan Hohole, též otce Jana, nevěstou svou Marianou dcerou Václava Španky, družba Pavel, syn Václava Ševce z Hrazan, družička Rosina dcera Matěje Váchy z Mezihoří, řečník Jakub Hlinovský u přítomnosti mnohých od p. faráře Václava Nejmana

7. Novembris 1713, z RatibořeKvalifikovaný překlad

O jménu Chochole

Předpokládá se, že „chochol“ je spojován s dávným obyčejem záporožských kozáků holit si hlavy tak, že na zátylku zbývá
poslední svazek vlasů. Jedná se o dědictví známého prabulharského účesu označovaného čembas, který byl v dávném Bulharsku masově užíván většinou dospělého mužského obyvatelstva až do doby konce Obrození. Tento vlasový zátylek je cizí Slovanům, Turkitům a jejich předchůdcům – Hunům.

Tento účes je charakteristický pro indické brahmány a východní íránské obyvatelstvo, částí z nich jsou i dnešní Bulhaři. Někteří
ukrajinští nacionalisté jsou oblouzněni oficiální chybnou teorií o turkitském původu dávných Bulharů se pokoušení vydávat „chochol“
za výraz turkitského původu znamenající „syn nebes“. Etymologie výrazu „chochol“ se dá nalézt v základě knižního starobulharského
jazyka, který si uchoval mnoho slov z íránského jazyka i v jazyce soudobých Bulharů. Mnoho z těchto slov se uchovalo i u dnešního
slovanského obyvatelstva, silně íránštinou ovlivněného v severní části pobřeží při Černém moři, nejvíce u Záporožců a donských
kozáků. V jejich tradici, jazyce i kultuře jsou uchovávány mnohé íránské stopy ještě z dob Starého Velkého Bulharska a následující
zpola bulharské Chazarské říše (až do dob Kyjevské Rusi). Jednou z těchto stop může být i označení „chochol“.

Za tímto účelem použijeme jeden starobulharský rukopisný dokument ze 13. století (Apokryfní modlitby ze Sborníku popa Vasila
Dragona, viz. Emil Georgie, Literatura druhého bulharského státu – literatura 13. století, Vydavatelství BAV, Sofia, 1977, str. 281).
V „Modlitbě při uštknutí zmijí“ se říká, že „v jednom měchu se nachází zlo veliké – jedna zmije“, nazvaná З’МНIА  ХЬХЛАТА (zmije
chocholatá – v žádném případě nejde o živočišný druh – pozn. překladatele). Co znamená tento výraz? Jak je vidět jedná se o
příponu dle rodu a jednotného čísla ke slovu zmije. V případě slova mužského rodu jednotného čísla tím výrazem bude “хъхол/chachol“.

Výše uvedená srovnávací jazyková analýza podporuje předpoklad, že slovo ХЪХЛАТА/chocholatá ze starobulharštiny ve výrazu zmije
chocholatá, může znamenat „ohebná, vijící se, plazící se, had“.

Obr. 1 – Hlava střižená do čembasu (v jazyce hindu „sikha“) vyobrazení z neolitického sídliště Nevali Kori, dnešní východní Turecko.

Na závěr můžeme uzavřít, že starobulharské slovo chachol/chochol znamená „hbitý, vyjící se had“. V tomto obsahu to plně odpovídá formě vlasového příčesku, nebo chocholu/čembasu.

Podobné účesy jsou vyobrazeny i na nálezech z Kréty a dalších míst z Mínojského období.

Ke jménu Chochol lze uvést i další jméno, tentokráte z oblasti Ruska. Azbuka totiž nezná hlásku „h,H“, takže uvádím jméno …
„Nikolaj Vasiljevič Gogol, rusky Николай Васильевич Гоголь, ukrajinsky Микола Васильович Гоголь, Mykola Vasyľjovyč Hohoľ (20. března ^jul./ 1. dubna 1809 ^greg., Soročynce, dnes Velyki Soročinci, Povltavská oblast – 21. února ^jul./ 4. března 1852 ^greg., Moskva) byl ruský dramatik a prozaik, který pocházel z vesnice ležící na území dnešní Ukrajiny představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován.“

Vznik příjmení Chochole lze odvodit od dnešního slovesného vzoru “hrad“:

1. pád – chochol

2. pád – chocholu

3. pád – chocholu

4. pád – chochol

5. pád – chochole

6. pád – chocholu

7. pád – chocholem

Pravopis

Dnes si lze vybrat písemnou formu z několika fontů, vytisknout
text, tedy i příjmení na tiskárně (Chochole, Chochole, Chochole, Chochole, Chochole, …), ale vždy tomu tak nebylo …

Pokud půjdeme po cestě pravopisu zpátky, před malými tiskárnami byly psací stroje , , které zaznamenaly text zřetelně, ovšem i tady se objevily tak zvané přeslechy, což se u příjmení Chochole stávalo – spíše jsem zaznamenal jméno Chochola.